Asie, Vietnam

Hoi An – město lampionů


Hoi An, město lampionů, centrum tkalcovských řemesel, kožedělných výrobků, město umění i kýče, jehož večerní atmosféra Vás zcela pohltí v záři pestrobarevných, místy až pitoreskních lampionů. Najdete je na každém kroku.
Přijíždíme z ostrova do Hoi An u provizorního betonového náplavku kdesi za zahradami místních. Malou uličkou směřujeme se synem našeho hostitele z ostrova na jeho doporučené ubytování nacházející se na břehu mohutné řeky.

Ihned vyrážíme na průzkum okolí. Od historického centra jsme asi 2 kilometry, ale v horkém počasí i tento kousek dává zabrat. Kolem jednoho z říčních kanálů dorážíme k malému mostu, na kterém se tísní desítky turistů ve snaze pořídit selfie s lodičkami a historickými budovami na druhé straně. Staré město je svou podobou takovými malými Benátkami – i ve smyslu, když přijde velká voda. Za takových podmínek může kombinace přívalových dešťů a přílivu z moře znamenat až nárůst hladiny o 2m. To pak místo kol jezdí mezi uličkami loďky, což dokazují fotografie v ulicích. Co se týče kol, je to jedna zvláštnost tohoto města. Do centra totiž nemohou žádné automobily, ani motorky a vjezd je povolen pouze cyklistům a pěším.

Kolem stánků a obchůdků s různorodým zbožím jsme zavítali až k centrálnímu marketu, vedle kterého je budova skrývající stánky s občerstvením. Desítky mini restaurací nabízí převážně tradiční smažené rýžové palačinky, které si dle chuti doplníte zeleninou, bylinkami a zabalíte do rýžového papíru. K pití je v městě neskutečný výběr ovocných a zeleninových shaků, opravdu poctivých.

Jeden den si Petr bere holky a vyráží na Ang Bang – jedna z nejpěknějších pláží asi 3km od Hoi An. Tato několik kilometrů dlouhá pláž nabízí veškerý luxus, co si můžete přát – jemný písek, lehátka se slunečníky, restaurace, ale také vodní skútry, padáky, dětské aktivity. Holky hurá do plavek a už řádí v písku. Předhání se, která bude jako první až po krk zahrabaná, pak běží hledat mušle a nakonec na střídačku zkouší mořský příboj. Fouká a vlny jsou velké, přesto se Hanka ani Mia nebojí a dovádí. Při cestě zpět se zastavují u rýžových políček a z povzdálí sledují vodní buvoly.

Večer malá procházka do centra. Všude plno barevných světel lampionů, po řece lidé pouští svíčky a jezdí na loďkách. Řeka je plná „světlušek“. I Hani a Mia pouští posílají jedno přání na vodu 🙂

Jeden den volíme jako nákupní. Můžete mu koupit opravdu vše. My pokukujeme po batohu – každou chvíli se rozpadne, a nějakém oblečení. Ceny smluvní, až trojnásobně vyšší, dá to fušku. Petr to neumí a raději volí strategii „o dům dál“, Lence se daří smlouvat na jedničku s hvězdičkou. Nakonec vítězí kombinace obou 🙂 Problém je ale košile pro Petra. Velikost by byla, materiál též, ale rukávy krátké. Obchody s oblečením sice nabízí, že ušijí na míru, ale na cenu si šahat moc nenechají. To se mění až na „textilním“ marketu. Objevili jsme totiž přímo švadleny, jak ve druhém patře zhotovují věci na zakázku. Jedna nás zavedla k šéfové, a kšeft je na světě. Košile pro Petra, šátky pro holky a šaty a sukně pro Lenku.

Kromě nákupů zkoušíme další speciality místní kuchyně, na řadě jsou shaky z petržele či aloe vera, z ovoce zkoušíme sapodilu, langsat a custard.

Hoi An zcela předčil naše očekávání. Z jedné plánované noci jsme si pobyt protáhli o další tři. Vyzkoušeli jsme řadu nových jídel, viděli neskutečně hodně vzorů látek, švadleny v akci, jak šily oblečení, ševce bot, kožených tašek, kabelek, jak se vyrábí typické Hoi An lampiony, vyzkoušeli hodně druhů kávy a ocenili typickou kávu „lasičkovou“  – i Petr, který kávu nepije, viděli různé výrobky z bambusů, kokosů a dalších přírodních materiálů a naučili se smlouvat „s úsměvem“ – divadlo na obou stranách 🙂 I děti pochytily způsob „obchodu“ a nejoblíbenější hra je na smlouvání. Hani se učí počítat peníze a zkouší nakupovat sama.

Pro zasmání jedna vsuvka, jak šly děti koupit nám dospělým 2 take away ledové kávy k našemu oblíbenému vietnamskému stánku. Hani ukazuje 1 kafe černé – na tričku hledá černou barvu a 1 kafe s mlékem a hledá na tričku barvu bílou. Paní kývne a udělá 2 černé kávy. Hani znovu ukazuje na bílé kostky na tričku, ale nerozumí si. Paní možná kostky na tričku chápe jako kostky ledu. Hani volá mamku na pomoc a mamka ukazuje na své bílé tričko – bílá barva jako mléko. Haloooooo pro všechny aspoň pár minut. 🙂 Paní myslela, že ukazuje Lenka na svá prsa. No hlavní je, že jsme se nějak dorozuměli a měli 1 kafe s mlékem…, kdo ví, ale s jakým 🙂

Zůstali bychom déle, ale čas běží a my se musíme přesunout o dalších 700km dále, blíže k městu Hanoi. Poslední noční přesun. Další zastávka se jmenuje Ninh Binh – krasová oblast s plavbou skrz jeskyně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *