Asie, Vietnam

První vietnamské střípky a návštěva tunelů Cu Chi


Ranní let z Bangkoku do Saigonu, dnes Ho Chi Minova města, byl téměř liduprázdný, na palubě se nás „tísnilo“ pár desítek. Žádné turbulence, polojasné počasí. Na letiště jsme měli dosednout dokonce o 20 minut dříve, než bylo plánováno. Jsme už skoro nad zemí, podvozek vysunut, klapky naplno … a najednou motory na plný plyn, čumák letadla nahoru a my stoupáme zběsile zpět do oblak. Dobrých 5minut nikdo neví, co se stalo. A pak pilot hlásí, že už má konečně vše pod kontrolou… a že jdeme na druhé přistání. Nejspíš jsme byli v kolizním kurzu s jiným letadlem. To byly nervy. O 20 minut později dosedáme na ranvej, ukázkově. Venku teplota 25°C a polojasno.

Na imigrační přepážce platíme za víza a vzápětí dostáváme povolení na měsíční pobyt ve Vietnamu. Taxíkem, který je značně levnější než v Thajsku, jedem na hotel. Ten je ukryt v úzké uličce, široké tak na 2 metry, plné kohoutů, stolů s jídlem, motorek a procházejících či projíždějících lidí. Pokládáme batohy na pokoj a jdeme se najíst do protějšího parku.

Cu Chi tunely

Celé odpoledne před námi a my se rozhodli vyrazit na jednu z atrakcí Vietnamu – Cu Chi (čti KuČi) tunely z dob vietnamské války. Ta se odehrála v letech 1959 – 1975, kdy proamerický jižní Vietnam bojoval proti komunistickému severnímu Vietnamu. Jižní Vietnam nakonec padl – i přes skutečnost, že byla podepsána dohoda zaručující jisté postavení, kterou ale komunisté ignorovali.

Tunely jsou vzdálené 40km od Saigonu. Využíváme místní autobusy a až do místa jedeme téměř 2h – dopravní zácpy v hlavním města normálka. Vojenských komplexů v oblasti Cu Chi je několik. O některých se tvrdí, že byly vybudovány až po válce jako atrakce, jiné jsou opravdovým pozůstatkem konfliktu. My směřujeme do Ben Duoc, což jsou tunely „opravdové“. I když se říká, že byly lehce rozšířeny, aby se do nich evropský či americký turista vešel J

Než dorazíme k tunelům, míjíme chrám Den Ben Duoc věnovaný padlým vojákům. Je tu také několik míst s pozůstatky raket, bomb, granátů a dalších vojenských materiálů Spojených států. U jednoho z nich si nás přebírá průvodce a jdeme do tunelů.

Uprostřed džungle otevírá malý poklop a my zkoušíme pocit partyzánů v úzkých tunelech. Holky to berou jako hru, výšku na tunely mají ideální, Lenka v polodřepu, Petr už má se svojí výškou problémy, musí po kolenou J Prolézáme „podzemní“ nemocnici, jídelnu, další vojenské stanoviště. Některé tunely mají jen pár metrů na délku, další jdou do desítek. Je tu neskutečné teplo a vlhko. Jsme durch zpocení a špinaví.

Vylézáme na povrch, oplachujeme se u bambusové „trubky“, ze které teče příjemně studená voda a dostáváme na načerpání energie kasavu (yuku, „sladké brambory“) a mleté arašídy. Docela náročné odpoledne – ta vlhkost v džungli je ubíjející. Samotný Saigon je na nás moc rušný, přesunujeme se tedy další den k moři do vesnice Mui Ne.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *